Pojmy světelné techniky

 

 

Světlo a záření

Světlem rozumíme elektromagnetické záření, které vyvolává v lidském oku světelný vjem, tedy je možné

ho vidět. Jedná se přitom o záření mezi 360 a 830 nm, tedy pouze o nepatrnou část nám známého spektra elektromagnetického záření.

 

Světelný tok

Jednotka: lumen [lm].

Světelný tok udává, kolik světla celkem vyzáří světelný zdroj do všech směrů. Je to světelný výkon, který je posuzován z hlediska citlivosti lidského oka.

 

Svítivost

Jednotka: candela [cd].

Světelný zdroj vyzařuje svůj světelný tok obecně různě silně do různých směrů. Intenzita světla vyzařovaného v jednom určitém směru se označuje jako svítivost.

Svítivost je mírou světelného toku vyzařovaného do prostorového úhlu.

  

Intenzita osvětlení

Jednotka: lux [lx].

Intenzita osvětlení E udává poměr dopadajícího světelného toku k osvětlené ploše. Intenzita osvětlení činí 1 lx, když světelný tok 1 lm dopadá rovnoměrně na plochu 1 m2.

 

Jas

Jednotka: candela na čtverečný metr [cd/m2].

Jas světelného zdroje nebo osvětlené plochy je rozhodující pro vnímání světla.

 

Světelná účinnost (měrný výkon světelného zdroje)

Jednotka: lumen na Watt [lm/W].

Měrný světelný výkon udává, s jakou hospodárností je dodávaný elektrický příkon přeměňován na světlo.

 

Teplota chromatičnosti

Jednotka: Kelvin [K].

Teplota chromatičnosti světelného zdroje se definuje porovnáním s tzv. „černým tělesem” a znázorňuje se v „Planckově křivce”. Jestliže se zvýší teplota „černého tělesa”, zvětší se ve spektru podíl modré složky a podíl červené složky se zmenší. Žárovka s teplým bílým světlem má např. teplotu chromatičnosti 2 700 K, zářivka se světlem podobným dennímu cca 5 000 K.

 

Barva světla

Barva světla je teplotou chromatičnosti velice dobře popsána. Přitom lze rozlišit tři hlavní skupiny: teplá bílá (Warm White) < 3 300 K, neutrální bílá (Neutral White) 3 300 – 5 000 K, denní bílá (Daylight) > 5 000 K, studená bílá (cool white) >6 000 K.

Navzdory stejné barvě světla mohou mít světelné zdroje v důsledku spektrálního složení svého světla velmi rozdílné vlastnosti podání barev.

 

Podání barev

V závislosti na místě použití a účelu osvětlení by mělo umělé světlo pokud možno zaručovat správné vnímání

barev (jako při přirozeném denním světle). Měřítkem toho jsou vlastnosti podání barev světelného zdroje, které se vyjadřují ve stupních „všeobecného indexu podání barev” Ra.

Index podání barev označuje míru shody barvy tělesa s jeho vzhledem oproti srovnávacím světelným zdrojům (vztažný světelný zdroj). Pro stanovení hodnoty Ra se určují zkreslení 8 zkušebních barev normovaných v DIN 6169, k nimž dojde, když jsou zkušební barvy osvětleny zkoušeným, resp. vztažným světelným zdrojem.

Čím menší je odchylka, tím lepší je vlastnost podání barev zkoušeného světelného zdroje.

Světelný zdroj s Ra=100 ukazuje všechny barvy optimálně jako pod vztažným světelným zdrojem. Čím menší je hodnota Ra, tím méně dobře jsou barvy podávány.